Moudří občané mlčí
Sledujeme internetové diskuze a sociální sítě, zajímáme se o názory lidí v našem okolí. Je až neuvěřitelné, kolik rozdílů je mezi lidmi. Na našich toulkách internetem jsme zjistili, že nejvíc lidí, kteří mají právě opačné názory než my, je z Prahy a z Brna. Když se někde chceme zapojit do diskuze, okamžitě jsme odrazeni, neboť je z komentářů vidno, že stále stejná skupina lidí (tzv. sluníčkářů, pravdoláskařů nebo pražské kavárny či lepšolidí) se rozhodla válcovat druhé. Oni nechtějí diskuze, oni nechtějí obohatit své názory o jiné úhly pohledů. Nepřijímají jiné názory než své, každý, kdo má jiný názor, je pro ně nepřítel. A ti lidé, kteří mají jiný názor, mluví o těchto jako o fašistech moderní doby.
Vždy jsme otevřeni názorům kohokoliv jiného, ale očekáváme vzájemné naslouchání a interakci. Tito lidé jsou nejvíc vidět, nejvíc slyšet. Nevím, jaké mají jiné zájmy a zaměstnání, že mají tolik času k tomu, aby vysedávali u každé diskuze pod každým článkem, který je publikován v médiích a na sociálních sítích. Faktem je, že (pro nás) normální člověk nemá čas ani náladu se s takovými lidmi vůbec zaobírat. Najde se pár odvážlivců, ale proti té bandě hyen nemají šanci. A tak názor té druhé strany zůstává nevyřčený ve veřejném, prostoru.
A nejde pouze o jejich "hulákání" na sociálních sítích a v internetových diskuzích. Tito lidé mají navrch ještě tolik volného času, že vymýšlí všemožné demonstrace, pochody a prides za hojného zájmu médií i politiků, kteří si přihřívají na těchto shromážděních svoji polívčičku. Opět je o nich slyšet a jsou vidět. Koho v České republice zajímá obyčejný občan, člověk z maloměsta nebo vesnice, člověk, který má jiný názor na věci, které se kolem nás dějí? Nemá šanci se vyjádřit, nemá šanci promluvit hlasem těch, kteří mají stejný názor. Protože na to nemá čas ani energii.
Z tohoto všeho pak člověka může lehce přepadnout pocit, že je vadný, když si myslí něco jiného, než co je vyhlašováno na sociálních sítích, diskuzích nebo hlásáno na demonstracích. Jsem snad jediný, kdo uvažuje jinak? Ne, je spousta těch, kteří vidí nesmysly, hrubé chyby, nedostatky a odsouzeníhodné věci v naší době, v naší republice, na celé naší Zemi. Když se bavíme s kýmkoliv z našeho okolí, tak většina lidí sdílí naše názory, případně se naše názory lehce liší, ale to podstatné je společné. A kdo jsou tito lidé?
Jsou to lidé, kteří si v životě už mnohé zažili. Starší lidé, lidé moudří, inteligentní. Někteří jsou studovaní, jiní jsou řemeslníci nebo dělníci. Jsou neobyčejní a výjimeční. Dokonce i někteří mladí lidé mají tytéž názory. Jsou to vesměs lidé, kteří buď nemají sociální sítě, nebo se prostě nechtějí veřejně s nikým dohadovat. Jsou to lidé, kteří se neúčastní žádných masových akcí. Starají se o svoje životy, snaží se fungovat tak, aby se jim a jejich rodinám příjemně žilo. Co se týče veřejných věcí, rádi si o nich popovídají, mají přehled a rozumné názory, ale u přátelského rozhovoru veškerá jejich aktivita končí. Nemají čas vyhlašovat demonstrace, psát provokativní články, sdružovat se v nějakých skupinách a aktivně se podílet na tom, co se kolem nich děje. A nemůžeme jim to zazlívat.
Sluníčkáři mají spoustu výhod. Mezi některé z nich patří například to, že mají dostatek volného času, aby mohli konat různé akce, jsou dobře organizovaní, znají se mezi sebou a komunikují mezi sebou, mají podporu médií a veřejných osob, jejich názory nikdo neoznačuje jako názory "nácků", různých "-fobů", "komunistů" nebo obecně jako protizákonné vyjadřování. Média udělala z jejich životního stylu něco, co je "in", politické strany podobných názorů jsou rovněž "in", být sluníčkář je v módě - to nám a hlavně mladším lidem vtloukají dennodenně do hlav. Podpora sluníčkářských názorů pronikla i do světa reklam, filmů, seriálů, dokonce i do školství a jiných institucí.
Heslem pro nás by mělo být: hlavně se nebát. Protože strach je mocná emoce, která dokáže paralyzovat i toho nejsilnějšího člověka. Nebojte se šikany od sluníčkářů. Nebojte se šikany od systému. Nenechte se odradit, říkejte své názory a stůjte za nimi. Víme, že není příjemné, když má člověk nepřátele, ale mlčet a doufat není cesta. Každý rozumně uvažující člověk vidí, jak se situace rok od roku zhoršuje. Někteří lidé říkají, že už je pozdě cokoliv dělat, cokoliv změnit, ale my jsme zastánci toho, že naděje umírá poslední.
Podporujeme všechny organizace i lidi, kteří mají svůj vlastní názor, který je střízlivý a moudrý. Nejste v tom sami. A protože nic není trvalé a všechno jednou skončí, skončí i tento šílený stav dnešní společnosti a zase jednou zavládne zdravý rozum. Věříme tomu a chceme tomu napomoci.